Zámecký park

Zámecký park ve Slavkově u Brna patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na Moravě a je nedílnou součástí zámeckého areálu.

Zámecký park byl budován současně s barokním zámkem od roku 1700 za Dominika Ondřeje Kounice stavitelem Domenicem Martinellim. Zámecká budova je postavena na umělém náspu nad náměstím a kostelem.
Dnešní podoba zámeckého parku je výsledkem několika změn. Předchůdcem jeho dnešního pojetí byla renesanční zahrada s květinovým parterem a oranžérií (kasinem) zdobenou freskami Andrey Lanzaniho. Za přispění holandských odborníků byla zahrada osázena dovezenými semeny a cibulemi. Celek doplňovala kašna s fontánou Petera Williama a skulptury Giovanni Giulianiho rozmístěné v ideových celcích. Ve druhé etapě vytyčil Václav Petruzzi hlavní krajinné osy a bylo uskutečněno propojení zámku s městským organismem. Barokní francouzská zahrada se nacházela za vyvýšeným parterem. Její ústřední osa sestupovala po kaskádách terasy do vodního kanálu a končila ve volné krajině alejí na protějším pahorku.

Nová část měla přísně symetrické osové uspořádání, čtyři boskety po obou stranách hlavní osy, velké bazény a 9 fontán. Nový plán zahrady z roku 1774 v podstatě přejal členění velkého parteru, změnil však vodní systém kanálů v soustavu bazénů a rozšířil park navážkou z obou stran zámku. Zbořením gotického kostela a zvonice jižně od zámku se uvolnil prostor parteru, jenž byl zcela přepracován. byl přebudován svah mezi horním a dolním parterem. Horní parter doplnilo 30 soch z dílny Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelachera. Další úpravy proběhly počátkem 19. století (1802–1805). Vnitřně se řešily boskety, které i nadále zůstaly uzavřeny alejemi a sestříhaným loubím. Postupně došlo ke zmenšování pískových ploch a jejich nahrazení trávníkovými poli. Horní parter tehdy doplňovaly 34 plastiky.

V polovině 50. let minulého století byly zrušeny pevné obrysy jednotlivých bosketů a vytvořily se dva souvislé pásy volné stromové zeleně po obou stranách hlavního osového průhledu s kulisovitě formovanými stěnami. Současně došlo ke zrušení soustavy nádrží a formální, jasný přechod mezi oběma úrovněmi parterů byl změněn v travnatý svah. Ze zahrady byla odstraněna velkolepá sochařská výzdoba a některé plastiky byly umístěny v duchu romantického stylu v nově vytvořených zákoutích. Větší část soch pak našla své nové místo na vnitřním nádvoří zámku mezi arkádami. Tomuto anglicizujícímu duchu odpovídalo i vybudování nových staveb, jako byla např. voliéra ve formě čínského pavilonku.

V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila zámeckému parteru zčásti jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu, doplněné ornamentálně tvarovanou nízkou stříhanou zelení v barokním francouzském stylu. Toto prostranství dotváří volně situované barokní plastiky s mytologickou tématikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony, přemístěné z nádvoří zpět na zahradu. Pochůzné plochy jsou pokryty dusaným pískem, pole ohraničená stříhanými buksusy jsou zatravněna. Do přísně organizované geometrické kompozice jsou osazeny solitery vzrostlých jehličnanů a listnáčů. Směrem k západu se parter svažuje do zahrady pojaté v anglickém stylu. Kompozici tvoří centrálně zatravněný průhledový pás oboustranně lemovaný kulisovými vzrostlými listnatými stromy. V jižní části anglického parku stojí okrouhlá dřevěná stavba čínského pavilonu s gambrelovou střechou a vzhůru stočenými okapy.

Obnovená zahrada byla otevřena u příležitosti sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977.