Zámek Slavkov u Brna

Dominantou malebného města, které se proslavilo především díky napoleonské bitvě roku 1805, je monumentální barokní rezidence šlechtického rodu Kouniců, postavená na přelomu 17. a 18. století. Prohlídka interiérů zahrnuje oválný Historický sál, v němž bylo po bitvě u Slavkova 6. prosince 1805 uzavřeno příměří mezi Francií a Rakouskem, i proslulou kounicovskou obrazárnu. V jednom z křídel je instalována expozice Historického muzea, kolem zámku se rozkládá park komponovaný ve stylu francouzských barokních zahrad.
Veřejnosti je přístupné téměř celé první patro slavkovského zámku. Jeho instalaci tvoří části kdysi rozsáhlé kounicovské galerie, jejíž počátky je možno hledat již v první polovině 17. století. K největšímu rozšíření rodové obrazárny došlo ve druhé polovině 18. století za Václava Antonína z Kounic.

K nejcennějším zámeckým interiérům náleží místnosti západního křídla, postavené v první fázi výstavby barokního zámku. Jejich stropy jsou vyzdobeny štukami Santina Bussiho a freskami Andrey Lanzaniho. Pozoruhodný je zejména tzv. Sál předků, situovaný uprostřed západního křídla a vyzdobený monumentální nástropní freskou představující bohy na Olympu. Sál předků je propojen s oválným tzv. Historickým sálem, jenž byl dokončen až v šedesátých letech 18. století iluzivní výmalbou Josefa Pichlera a v němž bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Bohatou štukovou výzdobou jsou zdobena i obě hlavní zámecká schodiště. Interiéry zbývajících zámeckých křídel jsou již vyzdobeny v duchu klasicismu. Platí to i pro tzv. Rubensův sál v jižním křídle, jenž byl v minulosti vyzdoben kopiemi Rubensových obrazů. V současné době je využíván pro společenské příležitosti.

V rámci prohlídky je veřejnosti přístupna i oratoř zámecké kaple sv. Kříže. Kaple, procházející oběma nadzemními patry, byla dokončena jako poslední část zámku roku 1769, kdy ji vymaloval Josef Pichler. Nedílnou součástí zámeckého areálu je zámecký park, který patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na Moravě.

Jen málo návštěvníků slavkovského zámku ví (pomineme-li přímo obyvatele Slavkova), že se pod samotnou zámeckou budovou nachází dvě patra podzemních prostor, sklepů, chodeb a schodišť, která v některých místech ukrývají základy starších objektů, a to komendy řádu německých rytířů, renesančního zámku ze 16. století a hospodářského zázemí barokního zámku.

Podzemí zámku

Pod budovou a nádvořím zámku se nachází tři patra sklepů, chodeb a schodišť. Tyto prostory jsou unikátní zejména svou rozlehlostí. Ukrývají se zde základy dvou starších objektů – komendy řádu německých rytířů z 13. století a renesančního zámku ze století 16. Obě tyto stavby víceméně kopírovaly půdorys dnešního barokního zámku.

Interiéry

V současné době je veřejnosti přístupné téměř celé první patro slavkovského zámku. Jeho

instalaci tvoří části kdysi rozsáhlé kounicovské galerie, jejíž počátky je možno hledat již v první polovině 17. století. K největšímu rozšíření rodové obrazárny došlo ve druhé polovině 18. století za Václava Antonína z Kounic. Galerie obsahovala nejen kopie, ale i originály děl slavných evropských mistrů, v důsledku ztrát (např. za pobytu Francouzů  roku 1805), prodejů a požáru na konci 19. století se však sbírka zmenšila na pouhé torzo, jehož části, zejména portréty členů rodu Kouniců, jsou využity v zámecké instalaci. K nejcennějším zámeckým interiérům náleží místnosti západního křídla, postavené v první fázi výstavby barokního zámku. Jejich stropy jsou vyzdobeny štukami Santina Bussiho a freskami Andrey Lanzaniho. Pozoruhodný je zejména tzv. Sál předků, situovaný uprostřed západního křídla a vyzdobený monumentální nástropní freskou představující bohy na Olympu. Sál předků je propojen s oválným tzv. Historickým sálem, jenž byl dokončen až v šedesátých letech 18. století iluzivní výmalbou Josefa Pichlera a v němž bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Bohatou štukovou výzdobou jsou zdobena i obě hlavní zámecká schodiště. Interiéry zbývajících zámeckých křídel jsou již vyzdobeny v duchu klasicismu. Platí to i pro tzv. Rubensův sál v jižním křídle, jenž byl v minulosti vyzdoben kopiemi Rubensových obrazů. V současné
době je využíván pro společenské příležitosti.

V rámci prohlídky je veřejnosti přístupna i oratoř zámecké Kaple sv. Kříže. Kaple, procházející oběma nadzemními patry, byla dokončena jako poslední část zámku roku 1769, kdy ji vymaloval Josef Pichler. Interiéru dominuje oltář s monumentálními sochami andělů, dílo F. X. Messerschmidta z roku 1774. Na oltáři jsou uloženy zlomky evangelií psané na pergamenu. Prostory kaple jsou využívány ke svatebním obřadům a ke koncertům.